Výlet do Bostonu

Boston je z Pittsburghu poměrně hodně daleko, proto by se nevyplatilo sem jet jen na víkend. Rozhodli jsme se proto už dlouho před díkuvzdáním, že využijeme dva dny volna navíc a pojedeme se tam podívat. Původně jsem se domluvil s Felixem, potom se přidal John, náš americký kamarád a dva Bulhaři. Potom se objevil problém s autem, protože Felix pár týdnů předtím naboural, takže mu majitelka auta nechtěla to auto na tak dlouhou cestu půjčit. Tak jsme se domluvili s Bulhary, že vezmeme jejich. Ale jak už to tak s Bulhary bývá, tak se na poslední chvíli rozhodli, že nepojednou. Nakonec nejel ani John, protože musel být přes svátky v práci. Takže jsme si museli vzít auto z půjčovny a jet jen ve dvou.

Starý přístav v Salemu

Pro představu kolik tady stojí auta z půjčovny: platili jsme $200 a auto jsme si půčili ve středu po práci, ve čtvrtek bylo díkuvzdání, pátek byl Black Friday a auto jsme vraceli v pondělí. Ale je to hodně dobrá cena díky naší firemní slevě na pojištění, při normálních cenách a pojištění obou řidičů se dostanete na víc než dvojnásobek. Tak jsme měli auto, ale dalším problémem byla sněhová bouře. V noci ze středy na čtvrtek se severovýchodem USA prohnala velká bouře, o které se psalo i u nás. Výhodou bylo, že se jí hodně lidí leklo, tekže silnice byli prázdné, ale v některých úsecích to opravdu nebylo nic moc. Taková perlička je, že jsem si nainstaloval mapy od Nokie, NOKIA Here, kteří vydali Beta verzi pro Android. No ale žádný výhra to nebyla, věřil jsem jim a místo aby nás vedly mimo New York, tak jsme se dostali až na Mannhattan a jenom na mýtném jsme zaplatili o $50 více než jsme měli. Tento týden mě zase tato navigace navedla do protisměru na dálnici, takže s Nokií asi končím.

Hlídači památek, tzv. rangeři, kteří jsou ve všech parcích

Po jedenáctihodinové cestě jsme přijeli do městečka Salem, kde jsme měli zajištěné ubytování na dvě noci u jedné starší paní. Je to asi 30 mil od Bostonu na sever a kousek od Manchester by the sea, kde jsme měli slavit díkuvzdání. Nás kamarád z Westinghouse Joe nás totiž pozval. Jeho máma je Ruska a jeho táta má kořeny v Česku. Máma pracuje pro jednoho německého prodejce umění, který je docela bohatý. Nedávno se rozvedl, byl prvním legálně oženěným gayem v Massachusetts, no ale vydrželo mu to jenom 10 let a teď musel svého manžela vyplatit, což ho stálo věšinu jeho sbírek, aby nemusel přijít o dům. Má vlastní televizní pořad, kde mu lidí nosí starožitnosti co najdou a on je posuzuje, prodává po celém světě a obraty má ve stovkách milionů. Vyprávěl nám o Napoleonově křesle, které koupil když mu bylo 20, protože na něm našel znak Napoleona, ale nikdo jiný ne. Koupil ho za 10 tisíc a po 15 letech ho prodal za 20 milionů, říkal, že čekal víc, ale i tak to byl rekord aukční síně.

Část přístavu

čarodějncké muzeum

Ale zpátky k Salemu, přijeli jsme tam někdy ve 4 ráno, tak jsme vstali až v poledne. No a potom jsme se dozvěděli, že Salem je velmi slavné město. Díky čarodějnicím a jejich upalování a zabíjení. Objevuje se ve filmech a seriálech a má to být velmi magické místo. Tak jsme se vypravili do centra, našli jsme hřbitov, kde jsme zklamaní zjistili, že tu zabili jenom 6 čarodejnic a ani jednu neupálili, 5 oběsili a jednu rozdrtili. Je tady čarodejnické muzeum, 3D strašidelné hrady a milion podobných blbostí. V období Halloweenu se sem sjíždí stovky tisíc lidí a hledají tady temné síly. Salem býval taky velmi důležitý přístav a mají tady památky související se zámořským obchodem. Jsou tady loděnice, obchodní centra, celní úřady a tak. Dnes už je to hlavně turistické centrum a přístav pro výletní plachetnice.

Dům, kde jsme slavili

Vstupní hala

Moc času jsme na Salem neměli, protože nás odpoledne vyzvedl Joe s jeho tátou a jeli jsme do Manchester by the sea. Po cestě nám o našem hostiteli vyprávěli všechny možné příhody. Například, že ten dům si navrhl, když mu bylo 10 a schovával si ten nákres celý život a nakonec podle něj svůj dům postavil.

Německá Madeira z doby Hitlera

 Už z venku vypadá dům hodně luxusně, ale tam ještě vůbec není hotový. Když jsem tam vešel, tak jsem narazil na želvy obrovské, které se tak normálně prochází po domě, pak tam má 5 psů, bazény, tajné místnosti a všude starožitnosti. Potom nás seznámil s kuchařem, kerého na ten večer najal. Učí v kuchařské škole a vařil pro 4 americké prezidenty.

 Následně začal vytahovat láhve na přípitek a nevypadaly uplně levně a nám teprve začao docházet, kde jsme se to ocitli. Bylo nás tam na večeři 10 - já, Felix, Joe, jeho máma a táta, Alexander a jeho přítel, potom nějaké tanečník, hospodyně a kuchař. Vytáhl bednu pravého šampaňského a kuchař nás učil, jak jej správně otevírat. Pak třeba pes rozbil skleničku tomu tanečníhovi a zjistili jsme, že jedna sklenička stojí asi 40tisíc. No měli jsme naprosto úžasné jídlo, samozřejmě krocan a všechny ty další věci, co se na díkuvzdání jí a já ani nevím, jak se řeknou česky. Pak jsme poseděli, pili desítky let staré drinky a bavili se až do půlnoci.

Ráno jsme se probudili opět v Salemu a vyrazili do Bostonu. Měli jsme ubytování v části Cambrigde, což je část Bostonu, kde sídlí většina slavných univerzit včetně MIT a Harvardu, je to také specifická studentská část města, která se hodně liší. Potom nám zavolal Joe, že se rozhodl k nám přidat. Sami jsme s Felixem prošli Cambridge včetně univerzit a pak nás Joe vzal do centra. Centrum mi přišlo poměrně evropské, říká se, že Boston je asi nejevropštější město v USA. Jsou tam namíchané staré budovy mezi mrakodrapy, všude jsou parky a obchody. Byl zrovna Black Friday, takže lidé po nakupování šíleli. Byli jsme u vánočního stromu, pak na trzích, v přístavu, nákupní čtvrti a skončili jsme v hospodě. Byla totiž zima. Po večeři jsme se vrátili do Cambrigde a prošli jsme zbývající části a potkali další Joeovi kamarády a vyrazili do studentského klubu, V klubech se ale zavírá už v 1, což je zákon. Další den nás Joe pozval k němu domů do Porthsmouthu, což je ve státě New Hampshire asi hodiny jízdy z Bostonu.

Porthsmouth je menší město historicky opět velmi důlěžitý přístav, který ale pořád funguje. Mají tam vystavené ponorky a ledoborce, které byly vyřazené z provozu. Město má asi 20000 obyvatel a působilo jako příjemné americké maloměsto. Navštívili jsme Joeovu rodinu a ubytovali se u jeho přátel. Potom nás vzal na zábavu v irské hospodě. Nakonec jsme skočili v jejich oblíbeném baru, ale opět se zavíralo už v 1. Ráno jsme prošli zbytek města a nabrali síly na cestu zpátky. Tak byla příšerná, kvůli provozu. Všichni se z díkuvzdání vraceli domů.