Lake Arthur a nakupování

Jezero je v severozápadní Pennsylvánii a už jsem tam jednou byl, na podzim. Teď jsem  tam prvně vůbec nechtěl jet. Vyrazil jsem do Outletu, který je hodnocený mezi 5 nejlepšími v USA no a tohle jezero je po cestě. Odpoledne se udělalo tak hezky, že jsem zastavil a šel projít několik trailů. Teprve  po setmění jsem se vrátil k mé cestě na nákupy.

Tohle je můj brouk

 Na amerických parcích se mi líbí, jak jsou udržované a jak si jich lidé váží. A navíc mají co nabídnout pro všechny skupiny lidí. Jsou tady postavené lavičky a místa u jezera na piknik nebo jenom na zastávku, potom krátné traily pro pozorovatelé ptactva, motýlů,.. Nebo delší traily do okolních kopců. Taky přímo u řeky vedou cyklostezky a mají tu půjčovny kol, dá se narazit taky na maličké sjezdovky.

 Park nebyl tak barevný jako na podzim, ale pořád měl něco do sebe a určitě je to zajímavšjí než nakupování. No ale kdo by odolal, když to bylo tak blízko.

 O nakupování jsem ještě nepsal. Takže americké ceny jsou vyšší než u nás. Skoro u všeho. Vyjímky jsou elektronika a nějaké speciální zboží vyráběné v USA, na které se do Evropy platí cla. Třeba iPhony nebo věci od Applu jsou tady levnější, ale zase ne tolik jako před pár lety, kdy se to vyplatilo tahat ve velkém do Evropy. No a s oblečením je to tak, že obyčejné oblečení je prostě dražší. Tričko pod 300Kč je výjimka, košile pod 700 taky. No tak proč toik lidí chce do USA na nákupy? Jde o značky. Pokud si u nás nebo kdekoliv jinde chcete koupit originál Calvin Klein, Tommy Hilfiger, Ralph Lauren tak je to dost drahé. Takže jde hlavně o obchody, které jsou v Praze na Pařížské a nakupuje tam vyšší třída. No tak tyhle věci jsou tady o dost levnější, ale pořád nejsou levné. Jde o to, že u nás ta bunda nebo kabát stojí 10 tisíc, tady jenom 3. Další skupinou jsou outdoorové věci, které jsou taky dot drahé, ale tam se platí opravdu za kvalitu. Zase platí to stejné, značky jako North Face, North Balance, Marmot, Black diamond nebo snowboardové značky, jsou tady mnohem levnější, ale zase prostě nejsou levné.

Strávil jsem v cetru asi 3 hodiny a ani jsem ho celé neprošel, nakoukl jsem tak do 10 obchodů a nakoupil pár věcí. Byly ještě povánoční slevy, takže všeude bylo milion lidí, ale co jsem tak vypozorovl, byli to samí cizinci. Indové, číňani, Arabové a tak.

Výlet do Bostonu

Boston je z Pittsburghu poměrně hodně daleko, proto by se nevyplatilo sem jet jen na víkend. Rozhodli jsme se proto už dlouho před díkuvzdáním, že využijeme dva dny volna navíc a pojedeme se tam podívat. Původně jsem se domluvil s Felixem, potom se přidal John, náš americký kamarád a dva Bulhaři. Potom se objevil problém s autem, protože Felix pár týdnů předtím naboural, takže mu majitelka auta nechtěla to auto na tak dlouhou cestu půjčit. Tak jsme se domluvili s Bulhary, že vezmeme jejich. Ale jak už to tak s Bulhary bývá, tak se na poslední chvíli rozhodli, že nepojednou. Nakonec nejel ani John, protože musel být přes svátky v práci. Takže jsme si museli vzít auto z půjčovny a jet jen ve dvou.

Starý přístav v Salemu

Pro představu kolik tady stojí auta z půjčovny: platili jsme $200 a auto jsme si půčili ve středu po práci, ve čtvrtek bylo díkuvzdání, pátek byl Black Friday a auto jsme vraceli v pondělí. Ale je to hodně dobrá cena díky naší firemní slevě na pojištění, při normálních cenách a pojištění obou řidičů se dostanete na víc než dvojnásobek. Tak jsme měli auto, ale dalším problémem byla sněhová bouře. V noci ze středy na čtvrtek se severovýchodem USA prohnala velká bouře, o které se psalo i u nás. Výhodou bylo, že se jí hodně lidí leklo, tekže silnice byli prázdné, ale v některých úsecích to opravdu nebylo nic moc. Taková perlička je, že jsem si nainstaloval mapy od Nokie, NOKIA Here, kteří vydali Beta verzi pro Android. No ale žádný výhra to nebyla, věřil jsem jim a místo aby nás vedly mimo New York, tak jsme se dostali až na Mannhattan a jenom na mýtném jsme zaplatili o $50 více než jsme měli. Tento týden mě zase tato navigace navedla do protisměru na dálnici, takže s Nokií asi končím.

Hlídači památek, tzv. rangeři, kteří jsou ve všech parcích

Po jedenáctihodinové cestě jsme přijeli do městečka Salem, kde jsme měli zajištěné ubytování na dvě noci u jedné starší paní. Je to asi 30 mil od Bostonu na sever a kousek od Manchester by the sea, kde jsme měli slavit díkuvzdání. Nás kamarád z Westinghouse Joe nás totiž pozval. Jeho máma je Ruska a jeho táta má kořeny v Česku. Máma pracuje pro jednoho německého prodejce umění, který je docela bohatý. Nedávno se rozvedl, byl prvním legálně oženěným gayem v Massachusetts, no ale vydrželo mu to jenom 10 let a teď musel svého manžela vyplatit, což ho stálo věšinu jeho sbírek, aby nemusel přijít o dům. Má vlastní televizní pořad, kde mu lidí nosí starožitnosti co najdou a on je posuzuje, prodává po celém světě a obraty má ve stovkách milionů. Vyprávěl nám o Napoleonově křesle, které koupil když mu bylo 20, protože na něm našel znak Napoleona, ale nikdo jiný ne. Koupil ho za 10 tisíc a po 15 letech ho prodal za 20 milionů, říkal, že čekal víc, ale i tak to byl rekord aukční síně.

Část přístavu

čarodějncké muzeum

Ale zpátky k Salemu, přijeli jsme tam někdy ve 4 ráno, tak jsme vstali až v poledne. No a potom jsme se dozvěděli, že Salem je velmi slavné město. Díky čarodějnicím a jejich upalování a zabíjení. Objevuje se ve filmech a seriálech a má to být velmi magické místo. Tak jsme se vypravili do centra, našli jsme hřbitov, kde jsme zklamaní zjistili, že tu zabili jenom 6 čarodejnic a ani jednu neupálili, 5 oběsili a jednu rozdrtili. Je tady čarodejnické muzeum, 3D strašidelné hrady a milion podobných blbostí. V období Halloweenu se sem sjíždí stovky tisíc lidí a hledají tady temné síly. Salem býval taky velmi důležitý přístav a mají tady památky související se zámořským obchodem. Jsou tady loděnice, obchodní centra, celní úřady a tak. Dnes už je to hlavně turistické centrum a přístav pro výletní plachetnice.

Dům, kde jsme slavili

Vstupní hala

Moc času jsme na Salem neměli, protože nás odpoledne vyzvedl Joe s jeho tátou a jeli jsme do Manchester by the sea. Po cestě nám o našem hostiteli vyprávěli všechny možné příhody. Například, že ten dům si navrhl, když mu bylo 10 a schovával si ten nákres celý život a nakonec podle něj svůj dům postavil.

Německá Madeira z doby Hitlera

 Už z venku vypadá dům hodně luxusně, ale tam ještě vůbec není hotový. Když jsem tam vešel, tak jsem narazil na želvy obrovské, které se tak normálně prochází po domě, pak tam má 5 psů, bazény, tajné místnosti a všude starožitnosti. Potom nás seznámil s kuchařem, kerého na ten večer najal. Učí v kuchařské škole a vařil pro 4 americké prezidenty.

 Následně začal vytahovat láhve na přípitek a nevypadaly uplně levně a nám teprve začao docházet, kde jsme se to ocitli. Bylo nás tam na večeři 10 - já, Felix, Joe, jeho máma a táta, Alexander a jeho přítel, potom nějaké tanečník, hospodyně a kuchař. Vytáhl bednu pravého šampaňského a kuchař nás učil, jak jej správně otevírat. Pak třeba pes rozbil skleničku tomu tanečníhovi a zjistili jsme, že jedna sklenička stojí asi 40tisíc. No měli jsme naprosto úžasné jídlo, samozřejmě krocan a všechny ty další věci, co se na díkuvzdání jí a já ani nevím, jak se řeknou česky. Pak jsme poseděli, pili desítky let staré drinky a bavili se až do půlnoci.

Ráno jsme se probudili opět v Salemu a vyrazili do Bostonu. Měli jsme ubytování v části Cambrigde, což je část Bostonu, kde sídlí většina slavných univerzit včetně MIT a Harvardu, je to také specifická studentská část města, která se hodně liší. Potom nám zavolal Joe, že se rozhodl k nám přidat. Sami jsme s Felixem prošli Cambridge včetně univerzit a pak nás Joe vzal do centra. Centrum mi přišlo poměrně evropské, říká se, že Boston je asi nejevropštější město v USA. Jsou tam namíchané staré budovy mezi mrakodrapy, všude jsou parky a obchody. Byl zrovna Black Friday, takže lidé po nakupování šíleli. Byli jsme u vánočního stromu, pak na trzích, v přístavu, nákupní čtvrti a skončili jsme v hospodě. Byla totiž zima. Po večeři jsme se vrátili do Cambrigde a prošli jsme zbývající části a potkali další Joeovi kamarády a vyrazili do studentského klubu, V klubech se ale zavírá už v 1, což je zákon. Další den nás Joe pozval k němu domů do Porthsmouthu, což je ve státě New Hampshire asi hodiny jízdy z Bostonu.

Porthsmouth je menší město historicky opět velmi důlěžitý přístav, který ale pořád funguje. Mají tam vystavené ponorky a ledoborce, které byly vyřazené z provozu. Město má asi 20000 obyvatel a působilo jako příjemné americké maloměsto. Navštívili jsme Joeovu rodinu a ubytovali se u jeho přátel. Potom nás vzal na zábavu v irské hospodě. Nakonec jsme skočili v jejich oblíbeném baru, ale opět se zavíralo už v 1. Ráno jsme prošli zbytek města a nabrali síly na cestu zpátky. Tak byla příšerná, kvůli provozu. Všichni se z díkuvzdání vraceli domů.

Pittsburgh

Kousek od Pittsburghu pracuji i bydlím, škoda, že ne v něm. Je to město menší než Brno, ale asi mnohem hezčí. Historii taky nějakou má, protože tady byly staré osady, kvůli soutoku třech řek. Má pověst škaredého průmyslového města, něco jako Detroit, ale není to pravda. Kdysi tady kolem bývalo hodně hutí a oceláren, ale většina je dávno pryč. Naopak sídlí tady světově významné firmy jako Heinz, UPMC, Westinghouse a další.

 Downtown neboli centrum se nachází na trojúhelníku mezi soutokem dvou řek, na jeho špičce, kde je na fotkách vánoční strom, je veliký památník, protože tam byly nalezeny základy starých pevností. Město je plné univerzit, muzeí, kulturních akcí apod. V žebříčcích nejlepších měst pro ydlení v Americe, končí většinou hodně vysoko, někde se chlubí tím, že jsou dokonce první.

 Celá oblast kolem Pittsburghu žije sportem. V USA jsou 4 hlavní sporty - baseball, basketbal, hokej a americký fotbal. V Pittsburghu chybí pouze tým z NBA. Všechny týmy jsou tu téměř jako náboženství, hlavně Steelers, což je americký fotbalový tým, který hraje v Heinz areně. Vyhrály už šestkrát celou ligu a jejich zápasy sleduje celé okolí, všichni nosí jejich dresy, sledují každý pohyb... Třeba móda je hodn zvláštní, když jdete do obchodu tak není výjimka, že 90% lidí má na sobě něco Steelers, dokonce to hodně lidí nosí do práce, mají bundy, čepice, na můj vkus to žerou až moc.

Na stadionu na fotkách hrají Steelers, bylo zrovna po zápase, tak se tam uklízelo. No a točil se tady i Batmann temný rytíř, ta slavná scéna jak nechají vybouchnout hrací plochu.

 Tím, že jsou všude kolem řeky, má Pittsburgh nejvyšší koncentraci mostů na světě, dokonce víc než třeba Benátky. Má taky nejvyšší množství schodů v USA. Každý by čekal kopcovité San Frnacisko, ale je to Pittsburgh. Není to kvůli centru, ale kvůli okolním částem, které se zvedají hodně do kopců a centrum města je jakoby dole v údolí. Taky tady byl vynalezen Bic Mac.

 Je tady toho hodně co poznávat a objevovat, příště se chystám na betlém, který je přesnou kopií toho ve Vatikánu, jako jediný na světě. Taky je tady slavné muzeum Andyho Warhola, anebo síň národů na University of Pittsburgh, kde je i československá sín.

Běhaní, fotbal, revoluce

Život v Pensylvánii utíká dál. O víkendu jsme byli na Color Run, pozorný čtenář určitě ví, že na jednom jsem už byl. Tohle byl ale oficiální mezinárodní Color Run, ten první byla jenom chudá napodobenina. Zase jsme běželi jenom 5km, ale nyní kolem řeky v centru Pittsburghu s výhledem na mrakodrapy.

Cesta vedla taky kolem stadionu Steeleres a Pirates, to jsou kromě tučňáků další dva místní kluby. Piráti jsou baseballisté a Steelers hrají americký fotbal. Hlavně Steelers jsou jako místní bozi, jejich zápasy sleduje každý, všichni mají dresy i v práci nosí lidi dresy, když hrají důležitý zápas. Na běhu bylo 8 tisíc lidí, organizace byla výborná. Dostali jsme hromadu věcí, trasa krásná, potom byla afterparty, všude hromady barev a tak. Průšvih byl, že bylo asi -5 stupňů. A než jsme vůbec odstrartovali trvalo to hodinu a půl, takže jsme strašně promrzli. Ale celkově to byl o několik úrovní lepší zážitek než na prvním běhu.

Kromě běhu jsem se byl podívat taky na zápas amerického fotbalu. Hraje se to i u nás, ale nikdy jsem celý zápas neviděl, Vyrazil jsem na místní Geneva College, kde se v hraje univerzitní liga. Zápas trval skoro 4 hodiny, pořád se přerušovalo, hra nemá tempo ani spád. Nejzajímavější byly věci okolo jako třeba školní kapela, roztleskávačky a podobně. Místní univerzita je malá a hraje druhou divizi, na zápase proto bylo asi 3 tisíce lidí. Na první divizi chodí 100 tisíc a víc.

Kapela o přestávce

Místní univerzita nakonec vyhrála, ale bylo to těsné, navíc byla zima. No největší fanoušek amerického fotbalu ze mě asi nebude. Zkoušel jsem se dívat taky v televizi, tam je hra lepší, ale každé 2 minuty je reklama. Na to nemám nervy.

Byli jsme taky na oslavách 17.listopadu. V Pittsburghu je česká konzulka, která mimochodem není Češka, ale organizuje různé akce pro Čechy a řeší jejich problémy. Zorganizovala taky třídenní oslavu revoluce. Promítaly se tam filmy, byly tam besedy a tak. My jsme šli v sobotu na zahájení, kde byla recepce a potom se promítal film o Martě Kubišové. Potkali jsme hromadu Čechů žijících v okolí většinou dlouhodobě. Kolem Pittsburghu je jich asi 100, tak polovina byla na oslavách. Seznámili jsme se taky s konzulkou a dalšími "důlažitými" lidmi, najedli se a nakonec šli ještě do hospody na pivo. Akce se konala v umělecké galerii v kampusu University of Pittsburgh.

Hromadu novinek máme taky v práci. Třeba zajímavé je, že firma má rozjednané kontrakty po celém světě, ale všude se všechno táhne a řeší. Jediní, kdo opravdu neplácají do větru jsou Číňani. Ty svoje jaderné projekty rozjeli ve velkém a díky nim bude mít Westinghouse práci na další roky. Třeba další kontrakt bude v Británii, ale má se podepsat až v roce 2018 atd. Prostě v Číně není problém s ničím a za chvíli budou opravdu dominovat.

Příští víkend je díkuvzdání. Je to takový zvláštní svátek, který mi moc nedává smysl, protože to pochází z doby, kdy lidé nosili Indiánům jídlo. A nikdo moc neví, proč se to slaví, ale všichni jedou domů. V pátek po dni díkuvzdání je Černý pátek a to je den největších slev v roce. No a oba dny jsou svátky, takže máme 4 dny volna. Proto jsme se rozhodli jet do Bostonu, což je víc než 10 hodin autem. A vymyslel jsem dárek, pro ty, kdo čtou až do konce. Pokud pod tento příspěvek napíšete nějaký zvídavý komentář, dostanete z dalšího výletu vlastnoručně podepsanou pohlednici. A to se vyplatí. 

Něco o WEC

Westinghouse Electric Company je firma, pro kterou už nějakou dobu pracuji. Chtěl jsem napsat o tom, co to je za firmu a jaký má ve světě význam. Založil ji v roce 1886 George Westinghouse a má za sebou opravdu bohatou historii. Jenom George Westinghouse si za svůj život nechal zapsat přes 360 patentů, např. samočinnou vlakovou brzdu pro vlaky a založil 60 firem. Pracoval pro i něj i jistý pan Nicolas Tesla, což je asi nejdůležitější postava při zavádění eletřiny do světa, Edison je proti němu slabý odvar.

Hlavní sídlo, Cranberry, PA

Tesla prodal nebo ponechal některé svoje patenty firmě. A tím pomohl k zásadnímu úspěchu a to byla eletrifikace Ameriky. Tesla totiž vymyslel přenášení střídavého proudu na větší vzdálenosti, tak jak jej používáme dodnes. Odvěkým rivalem firmy je firma General Electric, kterou založil právě Edison. Firma vlastnila patent taky na indukční motor, ampérmetr, parní generátor, elektrifikovala dráhy, vyrobila první proudové letadlo... V práci na některých obrazovkách promítají něky obrázky Westinghouse poprvé: první světové rádio pro domácí použití, první světové vysílání na krátkých vlnách, první urychlovač, první radar, první sušička na prádlo, první kamera na Měsíci, první jaderná ponorka, první jaderná letadlová loď, první reaktor, první komeční reaktor........ Je toho opravdu hodně. No a z mého oboru: na světě je v provozu asi 430 komerčních reaktorů, více než 2/3 jsou založeny na technologiích od Westinghouse, do kterých stále dodávají palivo a poskytují údržbu. Myslím si, že na světě není moc firem s podobným "životopisem".

Vchod do firmy, já pracuji v horním patře napravo.

Ale firmu potkala také smůla a špatné hospodaření, takže se v průběhu let rozštěpila. Po válce vyráběla snad cokoliv, co se techniky týká, ale časem přišel útlum. Z celé firmy Westinghouse byla oddělena jaderná část WEC a prodána Britům, kteří to s velkým ziskem prodali o pár let později Japoncům. Současným vlastníkem je tedy japonská Toshiba. Firma má kaceláře a působiště po celém světě. V současnosti staví 4 reaktory v Číně, 6 v USA a chystají se projekty v Británii, Bulharsku, Indii, Vietnamu a třeba i u nás. Mimochodem Westinhouse má svou kancelář i na Temelíně, kam 10 let dodával palivo.

AP1000 je nový typ reaktoru, na kterém 90% lidí pracuje

Co se stalo nové

Taková obyčejná snídaně

 Na amrické jídlo si pořád těžce zvykám. Jsou to samá tučná nebo přeslazená jídla. Porce jsou někde až extrémní a ceny nejsou tak nízké, jak jsem čekal. Třeba ten burgr na obázku je asi za 120Kč a to je hodně dobrá cena. Pizza je tak min. za 170Kč a teče z ní olej a těsto je 2cm tlusté. Všechno sladké je extrémně sladké. Mají asi posunutý práh sladkosti. Nemůžu pít žádnou slazenou vodu. Všechny jsou 0 kaloriíí, protože na to se tady hledí, ale jsou tak 5x sladší než Sprite. Prostě voda je jediná rozumná volba. Taky je v restauracích zadarmo. U nás už někde taky, ale tady je to automaticky s ledem a citronem a zadarmo. Příjemný zvyk.

Náš dům

Všichni pomalu odjíždí, tak jsme v domě zůstali už jenom dva. Penssylvánský podzim se mi docela líbí. Ráno je sice kolem 0, někdy i mrzne, ale přes den se udělá opravdu hezky. Skoro každý den. Pořád chodíme v poledne v práci hrávat ven fotbal. A není problém hrát v tričku. Snad to tak ještě vydrží. 

 Byli jsme taky na Colour Run. Je to běh, který už je známý po celém světě. Tohle ale nebyl originál, ale kopie. To je jedno. Nechtěl  jsem tam jít, protože lístek stál 800Kč. Většina šla na charitu, ale stejně... Lístek jsem dostal, protože ze skupiny lidí co znám, původně jich bylo 6, šli nakonec jenom 2. Ostatní byli líní nebo si našli výmluvu. Ta speciální část spočívá v tom, že dostanete na začátku pytlíky s barvami a sypete to po sobě nebo po svém okolí. Nachytá se to do vlasů ne trička a všude, takže jsou všichni hrozně barevní. Po cestě jsou potom každý kilometr budky, kde vás znovu posypávají. Je to sranda, ale asi mi stačí běhat zadarmo a bez barev.

V práci se nesmí fotit. Vůbec nikde, ani na parkovišti. Udělal jsem jednu tajnou fotku. Takhle vypadá centrála Westinghouse. Já pracuji v horním patře na pravé straně, kousek od našeho CEO. Proč se nesmí fotit? Všichni se bojí špionáže a kopírování a teroristů a tak. A dost to přehání. Třeba foťák, jako zrcadlovku, nesmíte mít ani v autě na pakkovišti.

Cuyahoga Valley National Park

 Je to jeden z 37 amerických národních parků. Je ve státě Ohio mezi městy Cleveland a Akron a je to nejmladší americký národní park. Od Beaver Falls je to jenom hodinu a půl daleko, takže jsem se tam o víkendu vypravil.

 Není to klasický národní park, jaký jsem čekal. Je to dlouhé údolí kolem řeky, ale nad údolím vedou dvě dálnice. Taky jsem narazil na 2 golfové kluby nebo železniční trať, která vede středem parku. Ale asi je to tím, že je to nejmladší park a dřív nebyl chráněn. Vedou tady stezky pro cyklisty, bruslaře, běžce... To by na Šumavě asi nikdo nepovolil. Co se mi nelíbilo, byl americký styl. Dali mi mapu, kde bylo vyznačených 50 treků, všechny kolem 3-4 mil, ale nebyly na sebe napojené. Američani to dělají tak, že dojedou autem na parkoviště k nějakmu populárnímu místu, jdou 200 metrů na vyhlídku nebo k vodopádu, vrátí se a jedou zase 5 km autem k jiné atrakci, místo aby tam došli. Pak jsou tady ještě cyklisté a chodci, ale drtivá většina jsou typičtí američtí lenoši.

 Zaparkoval jsem ráno u vodopádů a naplánoval si trasu, tak abych prošel 5 trailů. Jeden z rangerů mi říkal, ať jezdím autem, že to nejde ujít, tím mi dodal odvahu a samozřejmě to ujít šlo.

 V parku je stovky atrakcí a velmi rychle se všechno mění, od stal a temných hustých lesů, přes planiny a jezera až po krásně opravené tradiční domky. V parku jsou také sjezdovky a trasy pro běžkaře, které se pomalu chystají na sezónu. Vlak, který jezdí středem parku je hlavně vyhlídkový a vozí turisty nahoru dolů v údolí. Většinou jsou taky slyšet auta, protože dálnice nejsou daleko. Tím ten park trošku ztrácí přírodní charakter, ale zase v něm jsou vidět peníze. Všechny strazky upravené, domy oprvené, nikde nepořádek, opravdu je vidět, jak se o to starají.

 Nejvíc se mi tam líbily barvy. Park je nejkrásnější na podzim, který zrovna končí, ale listů je na stromech ještě dost. V parku jsou stovky druhů stromů a každý má trošku jiné barvy listů a jakákoliv část parku vypadá úplně jinak.

 Hrozně se mi líbí ten přístup, že celý park je protkaný stezkami a udržovanými cestami. Někde je to až moc, když postaví parkoviště hned vedle skal, aby lidi nemuseli chodit 2 km navíc. Ale stezky pro cyklistiku, lyžování, bruslení sem výborně sednou.

 Ušel jsem nakonec asi 24mil a byl jsem rád, že jsem došel do auta. No ale problém, nechal jsem zapnutá světla, takže jsem nenastartoval. Naštěstí máme v kufru kabely a s pomocí jednoho typického kovboje jsem to za 20 minut nahodil. A vydal se do Clevelandu.

Golfové hřiště

V Clevelandu jsem si dal večeři a chtěl vyrazit do města, ale po večeři na mě padla taková únava, že jsem radši skočil do auta a uháněl zpátky do Beaver Falls. Do Clevelandu se určitě vrátím, je tam rocknrollová síň slávy a hlavně tam hraje Lebron James.

Cyklostezka

Oktoberfest a další

Stíháme toho přes týden i přes víkend hodně, jenom sepisovat to nemám kdy. Takže krátký souhrn několika událostí minulého týdne.

"Pravý" německý zpěvák

V sobotu jsme vyrazili do Pittsburghu na Oktoberfest. Je tady Hofbrauhaus, což je kopie slavného stejnojmenného domu z německého Mnichova. Vaří se v něm i pivo a jenom kvůli Oktoberfestu uvařili dva speciální druhy. Bydlí s námi taky Němec Felix, který se cítil opravdu hrdě. Koupil si kvůli tomu taky Lederhosen na míru. Pivo se pilo po litrech, jedli jsme mega preclíky, a německé jídlo. Do toho zpíval německé lidovky typický americký Němec, který v Německu 20 let nebyl, ale tak to v USA chodí.

Felix a jeho Lederhosen, koupil si je speciálně na Oktoberfest za 300 dolarů

Ve Westinghouse jsme se skamarádili s několika místními mladými Američany. Skoro pokaždé, když jedeme do Pittsburghu, tak u nich spíme. Je to poměrně velká skupina asi 15 lidí, kteří se spolu znají léta. Tuto sobotu jsme byli na koncertě Norah Jones a ráno jsem seděl na terase a snídal při východu slunce nad Pittsburghem.

Ranní výhled na Pittsburgh z Johnovy verandy

V Beaver Falls máme univerzitu. No a na univerzitě je pro Američany hlavní sport. Několikrát jsem šel večer nakupovat nebo pro jídlo a na stadionu to žilo. Fotka je z klasického fotbalu, takže pro místní nic moc zajímavé. O pár dní později se však hrál americký, tribuny byly plné k prasknutí, každý tým měl svou kapelu, skupinu roztleskávaček, fotografy, rozhovory... Třeba 1.česká fotbalová liga by se určitě mohla stydět.

Páteční fotbal na stadionu v Beaver Falls, byl to přípravný zápas. Na americký fotbal je vyprodáno i když je to jenom třetí univerzitní liga.

Můj pokoj v Beaver Falls. Dům byl v létě kompletně zrenovován, jedinou věcí, co mi vadí, jsou vlaky, které jezdí poměrně blízko a nemůžu si na ten hluk zvyknout.

V Beaver Falls taky udeřily první mrazy a tak jsme konečně donutili vlastníka domu, aby nám zprovoznil topení. S izolacemi se tady moc nenadělá, polovina oken nejde zavřít, ale při místních cenách plynu to nikomu nevadí. Topení může běžet od rána do večera a stejně budeme platit tak pětinu toho co u nás. Když se to srovná ještě s místními platy, je to až k pláči. U nás se řeší energetické štítky a úsporná auta, zateplování a eko-kotle, tady není důvod. Jiný kraj, jiný mrav.