Co se stalo nové

Taková obyčejná snídaně

 Na amrické jídlo si pořád těžce zvykám. Jsou to samá tučná nebo přeslazená jídla. Porce jsou někde až extrémní a ceny nejsou tak nízké, jak jsem čekal. Třeba ten burgr na obázku je asi za 120Kč a to je hodně dobrá cena. Pizza je tak min. za 170Kč a teče z ní olej a těsto je 2cm tlusté. Všechno sladké je extrémně sladké. Mají asi posunutý práh sladkosti. Nemůžu pít žádnou slazenou vodu. Všechny jsou 0 kaloriíí, protože na to se tady hledí, ale jsou tak 5x sladší než Sprite. Prostě voda je jediná rozumná volba. Taky je v restauracích zadarmo. U nás už někde taky, ale tady je to automaticky s ledem a citronem a zadarmo. Příjemný zvyk.

Náš dům

Všichni pomalu odjíždí, tak jsme v domě zůstali už jenom dva. Penssylvánský podzim se mi docela líbí. Ráno je sice kolem 0, někdy i mrzne, ale přes den se udělá opravdu hezky. Skoro každý den. Pořád chodíme v poledne v práci hrávat ven fotbal. A není problém hrát v tričku. Snad to tak ještě vydrží. 

 Byli jsme taky na Colour Run. Je to běh, který už je známý po celém světě. Tohle ale nebyl originál, ale kopie. To je jedno. Nechtěl  jsem tam jít, protože lístek stál 800Kč. Většina šla na charitu, ale stejně... Lístek jsem dostal, protože ze skupiny lidí co znám, původně jich bylo 6, šli nakonec jenom 2. Ostatní byli líní nebo si našli výmluvu. Ta speciální část spočívá v tom, že dostanete na začátku pytlíky s barvami a sypete to po sobě nebo po svém okolí. Nachytá se to do vlasů ne trička a všude, takže jsou všichni hrozně barevní. Po cestě jsou potom každý kilometr budky, kde vás znovu posypávají. Je to sranda, ale asi mi stačí běhat zadarmo a bez barev.

V práci se nesmí fotit. Vůbec nikde, ani na parkovišti. Udělal jsem jednu tajnou fotku. Takhle vypadá centrála Westinghouse. Já pracuji v horním patře na pravé straně, kousek od našeho CEO. Proč se nesmí fotit? Všichni se bojí špionáže a kopírování a teroristů a tak. A dost to přehání. Třeba foťák, jako zrcadlovku, nesmíte mít ani v autě na pakkovišti.