Opět New York

Manet: Na lodi

 Jedním z mých nejoblíbenějších míst v New Yorku bylo metropolitní muzeum. Byl jsem tam dohromady třikrát. Podobných míst na světě moc není, dá se srovnat asi s Louvrem nebo Ermitáží, ale jinak s ničím. Muzeum je obrovské a i tady je doporučený vstup, který není třeba platit. Jak jsme zjistili není třeba si ani vyzvedávat lístek, sekuriťáci jsou všude, ale spíš aby radili lidem a ani jednou z mých tří navštěv nikdo lístek nechtěl vidět. A protože jsou na lístky fronty, tak pokud tam někdy přijdete, dejte si věci do šatny a běžte dovnitř, není se čeho bát.

Vstupní hala

 A co v muzeu je? Asi všechno, co se od uměleckého muzea očekává. A i když najdete v mapě třeba části jako umění blízkého východu, což nezní tolik lákavě, jsou to vykopávky z Mezopotámie, Persepolis aspol. V egyptské části jsou zmapovány všechny dynastie, sarkofágy, poklady... Je tady taky antické umění, klasičtí mistři, moderní umění, co mě tolik nezaujalo ja americké křídlo. Snaží se tam ukázat americkou kulturu, která není tolik stará a je to mix celého světa. Samostatně by to asi fungovalo, ale při porovnávání s okolními skvosty je to slabší.

Americké křídlo

 Ale v podobném muzeu se dá strávit pár hodin, pak vás to zničí. Proto jsem tam byl natřikrát, abych vůbec prošel ty nejzajímavější části. Na celé mzeum by bylo třeba tak týden. Mají tady i krátkodobé výstavy jako byla zrovna Madame Cézane nebo fotografie. Jsou tady tisíce turistů, ale muzeum je obrovské, tak se v něm ty davy ztratí a působí poměrně příjemně.

Egypt

Hlavní vstup

Madame Cezane

Moderní umění

Když už jsem byl a konci sám, tak jsem se zajel podívat třeba na Kolumbijskou univerzitu. Je poměrně slavná i když s bostonským Harvardem pokulhává. Není přímo v centru, ale pořád je v dosahu ale už v klidné části města. Kolem to nevypadá jako New York ale jako nějaké menší město. Kampus je krásný a jak to v posldní době v USA bývá, jsou tam hlavně Asiati, kteří už tvoří víc než polovinu studentů. Čekal jsem, že to bude snobská Mannhatanská univerzita, ale kolem jsou koleje a malé obchůdky jako na jiných podobných univerzitách.

Knihovna kolumbijské univerzity

 Do Guggenheimova muzea jsme šli už první pátek večer, protože má od 5 do 7 vstup zadarmo, jinak stojí 25 dolarů. Ale byl to pátek po nvém roce, kdy ve městě byly miliony turistů a navíc pršelo. V dešti se nám nechtěla stát fronta, tak jsme se dovnitř nedostali. Další pátek jsem byl už sám a šel jsem tam znovu. Tentokrát jsem se tam dostal bez problémů. Je to nejznámější muzeum moderního umění v New Yorku, možná na světě. Má po světě už několik poboček. Ale bylo trošku zklamáním, je dost malé, nebo spíš 80 procent výstav bylo zavřených. Nejslavnější část původní sbírky byla super, ale porovnávat s metropolitním muzeem, které je za rohem moc nejde. Byl jsem tam asi 50 minut a prošel jsem to dvakrát, ale zadarmo dobré. Přes 500 za vstup bych asi nedal.

Budova Guggenheimova muzea

V New Yorku jako v celých státech milují sporty. Už jsem to psal, ale zopakuju to. Jsou tady 4 hlavní - americký fotbal, baseball, basketbal a hokej. Prvním dvěma skončila sezóna a tak to teď žije hokejem a basketbalem. V New Yorku je víc týmů. V Madison Square Garden hrají hokej Rangers a basketbal Knicks, v Brooklynu jsou basketbaloví Nets a v hokeji Islanders. Lístky na Manhattanské týmy stojí až trojnásobek a jsou pořád vyprodané, lístky na Brooklynské týmy nejsou asi tolik cool, tak není problém se na zápas dostat. Byl jsem na Nets dvakrát, jendou s Lenkou, jednou sám. Lístky na dobrá místa stály 20 dolarů, což je super. V Pittsburghu na hokej stojí místo pod třechou tak 90 dolarů. 

 Nets oba zápasy prohráli, ale jinak si vedou dobře. NBA je jako všechny sporty v USA strašně komerční a lidé chodí na zápasy na jídlo a pokecat. Moc se nefandí, všichni čučí do telefonů a sport je až ve třetí řadě. Největší povyk je při střílení triček nebo tanci roztleskávaček.

Protože jsme byli za košem, rozdali nám fandící tyče, abychom rozptylovali soupeře při trestných hodech. Tak jsme si jich nabrali do zásoby místo suvenýrů.

Hymna je povinnost, ještě se vyhlašuje hrdina zápasu, což je většinou místní voják nebo hasič co někoho zachránil...